Jiří Karas o Bělorusku

06.10.2012 15:49

Našel jsem zajímavý záznam z diskuse s bývalým poslancem KDU-ČSL a současným velvyslancem v Bělorusku, JUDr. Jiřím Karasem. Část týkající se Běloruska zde zveřejňuji.

 

Když z úst Radima Ucháče zazněla očekávatelná otázka na Bělorusko a prezidenta A.Lukašenka, nikdo netušil, že to bude prakticky poslední otázka. Reportáž o Bělorusku pak trvala dlouho až do závěru celého setkání. Lukašenko má v českých luzích a hájích již dlouholetou pověst „zlého diktátora“ a všechny zajímalo, nakolik je to pravdivý obraz. Český velvyslanec v Bělorusku hned na úvod uvedl, že je to samozřejmě všechno jinak, a pak začal své vyprávění o zemi, kde vyslancuje. V prvé řadě na přímý dotaz odpověděl, že Lukašenko skutečně je diktátor, ale že rozhodně není tyran. Jeho moc v zemi je vskutku takřka absolutní: osobně dosazuje starostu každé obce. Ve své zemi však umí udělat skutečný pořádek. K tomu Karas dodal, že neříká, jestli je to dobře či špatně, ale že to tak je. Kdo je nezaměstnaný, ten musí pracovat, například vykonáváním veřejného úklidu a tak je v ulicích všude zcela čisto. Kriminalita v zemi prakticky neexistuje. Karas uvedl příklad, nad nímž se otevřela ústa nejednoho z účastníků. Jistá paní jela v tramvaji, kde ji oslovil nějaký muž, zřejmě příslušník policie, aby s ním šla bokem. Pak jí oznámil, že jí byla ukradena peněženka, což paní do té doby netušila. Bylo jí sděleno, že pachatel je již zadržen, protože dění v tramvaji bylo sledováno, a pak jí byla peněženka na místě vrácena. Myšlenka, že by se podobná věc mohla stát v České republice, bude většině našich občanů pravděpodobně připadat jako halucinogenní výplod. Podobně co se týče problému drog, tak je s nimi v Bělorusku minimální problém a za delikty v této oblasti jsou velmi tvrdé tresty. Věznice v Bělorusku jsou vším jiným než hotely, v nichž si zločinci typu Andrease Breivika dopřávají všemožný luxus. Věznice jsou odstupňované dle závažnosti deliktů a kdo se do nich dostane, toho čeká velmi tvrdé období života. Např. v prvním, nejméně tvrdém typu vězení, je na 200 lidí jeden záchod a jedno umyvadlo, přičemž trestanců jsou v takových věznicích stovky až tisíce. Trestanec ráno dostane příděl chleba a vody na celý den a nic více. Během dne pak má možnost si ve městě, v němž věznice sídlí, trochu přivydělat, pokud sežene nějakou práci. Z toho plyne, že na útěk zřejmě ani nepomýšlí, protože by si byl vědom důsledků, až by byl dopaden.
 
Co se týče běloruské vlády, tak se Lukašenko s ministry jednotlivých resortů ani v nejmenším nepárá, vládne v zásadě absolutisticky. Ke své popularitě umí přitom využít i přímých televizních přenosů, při nichž peskuje jednotlivé ministry, zadává jim úkoly a nekompromisně trvá na jejich plnění. Každý ministr musí prezidentovi samozřejmě vykat, zatímco on každému tyká. Každého z nich osobně vyzve, aby se postavil, a pak mu před očima celého národa vytkne všechno, co udělal špatně. Ministr stojí jako zařezaný a zmůže se jen na stručné „ano, pane prezidente“. Podobným způsobem řeší běloruský prezident i další věci. Když se např. někde staví nebo opravuje nějaká velká či důležitá budova, prezident osobně na místo přijede, aby se stavbyvedoucího či ředitele firmy zeptal, jak dlouho bude stavba ještě trvat. Když dostane odpověď, že dva roky, oznámí dotyčnému, že znovu přijede za půl roku v to a to datum. Pokud nebude vše v patřičné kvalitě dokončeno, může si hledat novou práci. Když pak prezident za danou dobu znovu na místo dorazí, je vše dostavěno. Ohledně otázky na vládní opozici v Bělorusku Jiří Karas uvedl, že opozice existuje, ale její možnosti jsou značně omezené. Vládní kroky a prezidenta je možno v tisku veřejně kritizovat, avšak ne urážet. Kdo by např. prezidenta obvinil z organizace nějakého teroristického útoku, skončil by velmi špatně jako politický vězeň. Pro politické strany je velmi obtížné získat povolení ke kandidatuře ve volbách. Existují tak strany, které dlouhodobě fungují bez možnosti účasti ve volebním klání. O korupci v Bělorusku Karas uvedl, že kvete, ovšem zdaleka ne v takové míře, jako v České republice. Akce jako homosexuální pochody jsou v Bělorusku zakázány a stejně tak je Lukašenko odpůrcem potratů.
 
Občané jsou s Lukašenkovou vládou spokojeni. Běloruský diktátor zastavil popřevratový chaos a zajistil např. vyplácení důchodů. Ve všech bytech je zavedena voda, elektřina a teplo. Karas uvedl, že Běloruský národ byl ve dvacátém století dvakrát obětí genocidy, kdy byl vyvražděn vždy na jednu třetinu obyvatelstva. Běloruský člověk si tak v průběhu historie zvykl na tvrdé podmínky a velmi se uskrovnil. Proto mu stačí i nízký důvod, za nějž si „může koupit chleba a mléko“ a je spokojený. Proto také Běloruští návštěvníci Česka nechápou, proč my Češi vlastníme tolik zbytečných věcí. Karas neopomněl uvést, že Běloruský člověk neumí s demokracií zacházet. Podle českého velvyslance však demokracie do Běloruska jednou trvale dorazí, ač je otázka, kdy to bude.
 
V závěru přišlo na přetřes také téma Bělorusko a křesťanství. Zde se do debaty na vyzvání vložil také PhDr. Radomír Malý, jež byl na setkání také přítomen, a jenž měl možnost křesťanství v Bělorusku poznat osobně. Posluchači se dověděli, že katolíků je v Bělorusku asi 15-25 procent. Jestli však někde na světě křesťanská víra zažívá opravdovou renesanci, pak je to v Bělorusku. Kostely jsou narvané a kapacitně naprosto nestačí. Jiří Karas to dokumentoval na příkladu jednoho kostela, v němž je každou neděli slouženo nepřetržitě 18 mší svatých za sebou. Na každé z nich je kostel zcela zaplněn. Lidé se v kostelích chovají velmi uctivě a zbožně, neboť jsou si vědomi posvátnosti místa a mše svaté, což je často opět velký rozdíl oproti Českým zemím. Dominující církví je však v Bělorusku každopádně církev pravoslavná.
 

Bělorusko.net ( XN--BLORUSKO-5EB.NET )

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode